Zhodnocení vegetace a flóry lokality Krče u Břeclavi
Zpráva o ekologické obnově lokality v roce 2022
doc. RNDr. Jakub Těšitel, Ph.D.
Ardea Břeclav základní článek Hnutí Brontosaurus
Listopad 2022
Úvod
Lokalita Krče se nachází v nivě Dyje na západním okraji města Břeclav (střed lokality 48°45’31.“N, 16°52’4.3″E). Má trojúhelníkovitý tvar – na východním okraji je ohraničena protipovodňovou hrází odlehčovacího ramena Dyje, na severozápadě vodotečí odvádějící vodu z tůně Bruksa, na jihozápadě potom potokem Včelínek.
Lokalita je rovinatá s minimální výškovou členitostí. Nadmořská výška se pohybuje kolem 160 m n. m.
Historicky se otevřené plochy na lokalitě obhospodařovaly jako pole, ale zjevně V současné době je většina plochy bez aktivního managementu a postupně sukcesně zarůstá.
Mapa aktuální vegetace
Současný vegetační kryt Krčí tvoří terestrická lesní i bezlesá vegetace. Lesní vegetace sestává z fragmentů měkkého luhu, který se nachází v nejvlhčích částech lokality. Souvislá vegetace křovin je naopak omezená na mezické plochy. Bylinná vegetaci se rozkládá podél gradientu vlhkosti od mokřadu po mezická stanoviště. Aktuální složení vegetace shrnuje náčrt vegetační mapy:
Charakteristika vegetačních typů
Měkký luh
Měkký luh pokrývá zamokřená místa ve východní části lokality. Do této vegetační jednotky lze zařadit i porost podél vodoteče na severozápadní hranici lokality. Stromovou dominantou této vegetace je vrba bílá (Salix alba). Hojně se vyskytuje i jilm vaz (Ulmus laevis). V keřovém patře pak krušina olšová (Frangula alnus) a řešetlák počistivý (Rhamnus catharthica). V bylinném patře byla zaznamenána ostřice (Carex acutiformis), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), ale hojně je zastoupena i invazní astřička kopinatá (Symphyotrichum lanceolatum). Významný je nález kruštíku širolistého (Epipactis helleborine) v jihovýchodním fragmentu, který indikuje vyšší kvalitu biotopu.
Porosty měkkého luhu jsou v současné vegetaci Krčí jednoznačně nejcennějším typem vegetace. Tento typ vegetace je zároveň dost vzácný i v přilehlé Kančí oboře kvůli odvodnění tamního lesa a vybudování protipovodňových hrází na pravém břehu Dyje. Fragmenty zachované v Krčích by tak mohly mít i širší význam pro zachování biodiverzity vázané na měkké luhy.
Zásadní podmínkou pro zachování tohoto vegetačního typu je udržení vodního režimu v lokalitě, zejména alespoň periodického zaplavování ve vlhčích obdobích roku. O naplnění této podmínky se stará především bobr (Castor fiber), který si buduje svoje hráze na vodoteči spojující Bruksu se Včelínkem. Činnost bobra je dobře patrná i v severovýchodním segmentu měkkého luhu, což krásně dokresluje dojem z fungování tohoto ekosystému.
Aktuální ohrožení tohoto ekosystému spočívají v invazi nepůvodních rostlin – v podrostu je hojná astřička kopinatá (Symphyotrichum lancolatum), místy zmlazuje javor jasanolistý (Acer negundo). Potlačit astřičku je obtížné a je potřeba počítat s tím, že bude expandovat na světlejší místa, která nejsou dost vlhká na to, aby se tam prosadily ostřice. Javor jasanolistý se naopak vyskytuje ojediněle (alespoň v zachovalých segmentech na východním okraji lokality) a jeho eliminace by neměla být zásadní problém.
V severovýchodním segmentu měkkého luhu se dále nachází příbytek bezdomovce s náležitým nepořádkem v blízkém okolí (bod 8 v mapě). Vzhledem k tomu, že se jedná o místo, které je v zimě pod vodou, lze předpokládat, že příbytek má pouze dočasný charakter. Nepořádek však nikoliv, nebude-li odklizen.
Vegetace vysokých ostřic a rákosin
Mokřadní vegetace vysokých ostřic a rákosin se nachází na severu centrální části lokality a dále při východním okraji v mozaice s měkkým luhem. Jedná se o přírodní biotop vázaný na výrazně zamokřená místa. Druhová bohatost rostlin je nízká, vzhledem k vysoké dominanci několika málo druhů, ale zároveň je to biotop s nepochybným významem pro faunu. V Krčích tvoří dominanty především ostřice pobřežní (Carex riparia) a místy rákos (Phragmites australis), případně chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea). Do porostu je hojně vtroušena vrba popelavá (Salix cinerea).
Zachování tohoto vegetačního typu v Krčích je vázané na udržení dostatečné hladiny podzemní vody a periodické zaplavování podobně jako v případě lužního lesa. Současný stav je víceméně vyhovující, místy by mohlo být vhodné potlačení dominance rákosu a chrastice kosením či pastvou – nejedná se ale o prioritní opatření. Určité ohrožení biotopu představuje disturbanční činnost divokých prasat, která podporuje expanzi nitrofilních ruderálů (např. šťovík přímořský Rumex maritimus) z pozůstatků mysliveckých krmelišť (viz mapa – bod 4). Nicméně i na těchto místech lze předpokládat relativně rychlou spontánní obnovu ostřicové vegetace.
Porosty vysokých ostřic se jeví jako potenciálně vhodné místo pro vybudování tůní pro obojživelníky a vodní bezobratlé. Pokud se k takové činnosti přistoupí je nutné zhodnotit vliv tůní na hladinu spodní vody, přičemž cílem by mělo být její minimální ovlivnění. Z tohoto hlediska se jako potenciálně vhodné místo jeví severní segment vegetace vysokých ostřic – malá tůň či tůně zbudované v jeho centrální nebo severní části by neměly vodní režim v širším okolí negativně ovlivňovat. Dalším rizikem spojeným s jakýmikoliv terénními úpravami je plošná expanze rákosu na holé plochy, která by snížila biologickou hodnotu lokality.
Mezické křoviny
Mezické křoviny se nacházejí na jihozápadním okraji lokality. Dominantním druhem je trnka (Prunus spinosa), hojně se vyskytuje i svída krvavá (Cornus sanguinea), místy řešetlák počistivý (Rhamnus catharthica). V jižní části lokality se v křoví vyskytuje solitérní dub letní (Quercus robur), který jinak na Krčích chybí. Zajímavý je výskyt obou druhů štětek v lemovém porostu v jižním cípu lokality, přičemž štětka laločnatá (Dipsacus laciniatus) patří mezi ohrožené druhy naší flóry (i když na Břeclavsku je celkem běžná).
V případě ponechání lokality sukcesnímu vývoji by došlo k expanzi této vegetace do bylinných porostů. Sukcese je ale do značné míry blokována vysokou dominancí astřičky kopinaté a tento vývoj probíhá velmi pomalu. Z pohledu biodiverzity je plošnější sukcesní zarůstání trnkovým křovím nežádoucí, i přesto, že tento typ vegetace má na lokalitě svoje místo a poskytuje např. potravu a úkryt ptákům. V budoucnu lze uvažovat o vyřezání nebo rozředění části křovinných porostů. V současné době se ale nejedná o prioritní zásah. Při jeho provádění je třeba brát ohled na výskyt lemových druhů, např. štětek.
Bylinné porosty s astřičkou kopinatou
Bylinné porosty s astřičkou kopinatou představují nejrozšířenější vegetační typ Krčí. Jde zároveň o největší ekologický problém lokality, jehož vyřešení ovšem na druhou stranu skýtá obrovský potenciál zvýšit místní diverzitu a podpořit tak ohroženou přírodu jihomoravských luhů. Tyto porosty lze rozdělit na dvě varianty. Sušší segment se nachází v západní části lokality. Tato část postupně zarůstá křovinami (hlohy, trnky). Větší vlhčí segment pokrývá centrální část lokality. Křoviny se zde vyskytují zřídka. Na sušších ploškách se zde ovšem vyskytuje invazní zlatobýl obrovský (Solidago gigantea) a expanzní třtina křovištní (Calamagrostis epigejos).
Zajímavými druhy v této vegetaci jsou karbinec statný (Lycopus exaltatus), který se vyskytuje na jihovýchodním okraji vlhkého segmentu a v jeho přechodu do rákosiny. Jedná se o silně ohrožený, ustupující druh typický pro nížinné mokřady a aluviální louky. Místní populace čítá řádově desítky rostlin. Stejnou ekologickou charakteristiku má i kyprej prutnatý (Lythrum virgatum), který se vyskytuje v počtu několika rostlin na vyježděné cestě napříč lokalitou. Přítomnost těchto druhů celkem jasně indikuje vhodnost vlhčího astřičkového segmentu pro ekologickou obnovu aluviální louky. Sušší porosty astřičky by potom mohly být přeměněny na sušší variantu mezofilních ovsíkových luk – druhy této vegetace (chrpa luční Centaurea jacea, řepík lékařský Agrimonia eupatoria, kohoutek luční Lychnis flos-cuculi, chřest lékařský Asparagus officinalis aj.) najdeme v ojedinělých fragmentech luční vegetace, které se v Krčích ještě nalézají (viz mapu).
Ekologická obnova astřičkových porostů bude ovšem obtížná. K vytvoření cílových typů vegetace bude třeba 1. potlačit astřičku a 2. podpořit cílové druhy. Astřičku lze poněkud potlačit sečí, ale toto pravděpodobně neplatí pro monodominantní porosty, ve kterých není žádný další druh, který by jí konkuroval. V současné době probíhá výzkum na využití výsevů poloparazitických rostlin na potlačení řady invazních druhů, mimo jiné právě astřičky a zlatobýlu obrovského. Tuto metodu nyní testujeme i na Krčích (viz dále – Zpráva o ekologické obnově). Alternativním přístupem by mohla být aplikace herbicidů, která má ovšem nežádoucí účinky na zbytku původních druhů. Herbicid by zároveň vytvořil velkou plochu holé půdy naráz, což by mohlo podpořit další invazní a nežádoucí druhy. V návaznosti na potlačení astřičky je třeba se okamžitě začít zabývat bodem 2 – podpoření cílových druhů. Především ve vlhčí variantě astřičkou je nutné uvolněný prostor okamžitě obsadit cílovými druhy, jinak hrozí invaze či expanze jiných nežádoucích rostlin. Rizikové je v tomto ohledu okolí eutrofních plošek zarostlých šťovíky (viz mapu). Zaznamenali jsme sice výskyt některých druhů ale je stále otázkou, zda se dokážou dostatečně namnožit, obsadit uvolněnou plochu a vytvořit cílovou vegetaci. Proto jsme zkusili provést pilotní přenos sena – zatím v sušší variantě se zaměřením na druhy lučních stepí. Alternativní možností je dosev semen. Semena cílových druhů by měla být získána výhradně z místních zdrojů – stepních trávníků a aluviálních luk v okolí Břeclavi. Před prováděním dosevů je třeba sestavit seznamy cílových druhů, které se na lokalitu budou dosévat a vše řádně dokumentovat.
Teprve po úspěšně provedené ekologické obnově lučních biotopů lze uvažovat o udržovacím managementu. Vhodná je v tomto případě mozaiková seč – jedenkrát za sezónu u ovsíkových luky, 1x-2x za sezónu u aluviálních luk. První seč aluviálních luk by měla zahrnovat větší část rozlohy biotopu a měla by se provádět koncem května až začátkem června. Alternativou nebo doplňkem může být pastva – pro aluviální louku je nejvhodnější hovězí dobytek, pro sušší variantu pak koně. Oba druhy spásačů lze vhodně střídat.
Riziko dalších invazí a expanzí
Na Krčích se nachází několik dalších míst, které mohou být zdrojem nepříjemných invazí nepůvodních rostlin nebo expanzí plevelů. Především jde o populace klejichy hedvábné (Asclepias syriaca) a slunečnine topinamburu (Helianthus thuberosus). Tyto rostliny se zatím vyskytují velmi lokalizovaně, ale představují zásadní riziko pro lokalitu. Likvidace jejich populací by proto měla být naprostou prioritou péče o lokalitu. V případě klejichy je třeba brát v patrnost, že má krátkodobě (několik let) vytrvalou semennou banku – takže je třeba nedopustit další produkci semen (likvidace květenství). Jako vhodným nástrojem se u těchto dvou druhů jeví použití herbicidu, což jsme v roce 2022 na klejiše i vyzkoušeli (viz dále).
V Krčích se ojediněle vyskytují i ruderální eutrofní místa s výskytem šťovíku přímořského (Rumex maritimus) a kadeřavého (R. crispus). Pravděpodobně se jedná o myslivecká krmeliště zvěře. Šíření ruderálních druhů a především šťovíku na lokalitě je jednoznačně nežádoucí a je třeba mu zabránit. Potenciál pro šíření může nastat především při pastvě, nebo během ekologické obnovy v okamžiku potlačení invazních druhů a nedostatečného zastoupení druhů cílových. Šťovík má dlouhodobě vytrvalou semennou banku, takže jakmile se jednou rozšíří, těžko se ho lze zbavit.
Zpráva o ekologické obnově, aneb co jsme dělali v roce 2022
Kosení a použití poloparazitů v porostech invazních rostlin
Aktivní péče o Krče začala již v roce 2021. V létě a na podzim jsme začali s kosením astřičkových porostů. Na podzim 2021 jsme na pokosené plochy vyseli u nás původní poloparazitické rostliny – zdravínek jarní (Odontites vernus), černýš rolní (Melampyrum arvense) a místy i kokrhel luštinec (Rhinanthus alectorolophus). Chtěli jsme vyzkoušet, zda tyto rostliny mohou přispět k potlačení invazních bylin – přesevším astřičky, ale i zlatobýlu obrovského a v případě kokrhele i expanzní třtiny křovištní. Porosty s poloparazity jsme potom v roce 2022 kosili, jak bylo třeba. Nejprve jsme v červnu pokosili porosty s vysetým zdravínkem. Ten je i přes svoje jméno letní rostlinou a využívá k rychlému růstu právě fáze po seči, kdy je v porostu dostatek světla i u země. Naopak porosty s černýšem byly kosené až začátkem srpna v rámci pravidelného tábora pro dobrovolníky, tedy poté co černýš vyplodil semena a jednotlivé rostliny uschly. Podobně jsme postupovali na plochách, na nichž rostl kokrhel luštinec.
Během vegetační sezóny jsme pozorovali vývoj porostů a sledovali, jak budou poloparazitické rostliny fungovat ve vztahu k invazním druhům. Astřička byla poněkud omezena i samotným kosením, nicméně černýš i zdravínek dokázali tento druh výrazně potlačit mnohem výrazněji, místy i zlikvidovat. Podobně se dařilo v případě zlatobýlu obrovského, který se ale v Krčích vyskytuje jen na menších ploškách. Na základě úspěchu s poloparazity jsme na podzim provedli další kosení za účelem jejich udržení na lokalitě a dalšího rozšíření. V současnosti je většina aktivně udržovaných lučních porostů (oblast na mapě značená tečkovanou čarou) oseta poloparazity.
Na kosení a potlačení invazních druhů zareagovaly některé původní rostliny, jejichž výskyt jsme na uvolněných plochách zaznamenali. Významný je především nárůst početnosti ohroženého kypreje prutnatého (Lythrum virgatum), místy se objevil rovněž ohrožený koromáč olešníkový (Silaum silaus) nebo trs běžné kostřavy žlábkovité (Festuca rupicola). Po ústupu invazních druhů ale zůstalo i hodně holých plošek. Proto jsme koncem léta přistoupili k přenosu zeleného sena s plodícími druhy bylin. Cílem tohoto zásahu má být přenesení plodících rostlin přímo a cílovou lokalitu a zajištění přirozených podmínek pro klíčení semenáčů. Zdrojovou lokalitou byla v tomto případě Těšitelovic zahrada, kde se vyskytuje vhodný druhově bohatý porost stepní louky založený výhradně na osivu posbíraném na lokalitách v rámci jižní Moravy.
Likvidace klejichy hedvábné (Asclepias syriaca)
Klejicha hedvábná je nebezpečný invazní druh původem ze Severní Ameriky. Na Jižní Moravě se v posledních letech značně rozšiřuje. Jeho zatím velmi výskyt jsme zaznamenali i v Krčích. Hrozilo přitom, že by se klejicha mohla dále šířit především na nově uvolněné plochy vzniklé po potlačení astřičky poloparazity.
Proto jsme přistoupili k její cílené likvidaci pomocí herbicidu. Herbicid jsme aplikovali lokálně pomocí potření listu štětcem. Tím jsme minimalizovali jeho možný negativní efekt na okolní vegetaci. Zásah proběhl začátkem srpna.
